Technologie ve výuce

Současný stav, kdy jsou stále mladší děti a žáci v takřka neustále kontaktu s informačními technologiemi, zatímco učitelé používají léta tradiční metody a formy výuky, je neudržitelný. Technologie se stávají samozřejmou součástí života dětí a žáků v míře a úrovni odpovídající jejich zájmům a možnostem. Z praktických důvodů nemůže a nesmí zůstávat stranou ani škola, respektive současný vzdělávací proces. Význam digitálních technologií pro výuku je nesporný. Umožňují rychlý přístup k informacím a právě jejich správné využívání podporuje rozvoj základních dovedností zejména v matematické a čtenářské gramotnosti s podporou gramotnosti informační.

Na základě zmíněných skutečností je nezbytné poskytovat učitelům nejen uživatelsko-technickou , ale především odbornou metodicko didaktickou podporu.

Klasické pojetí

Klasické (tradiční) pojetí vychází ze zažitého schématu vyučovacího procesu:

1. a)výklad – sdělování a předávání hotových informací;
2. b)procvičení – zapamatování si, nacvičení modelových postupů, upevnění na úlohách a cvičeních (forma a obsah reflektuje charakter a cíle daného předmětu/oboru);
3. c)ověření/vyzkoušení – zjištění míry zapamatování učitelem prezentovaného učiva (faktů), přesnosti reprodukce či imitace faktů a schopnost praktického využití v zadaných úlohách či cvičeních;
4. d)ohodnocení/klasifikace, přičemž se často hodnotí a klasifikuje přesnost a míra imitace a reprodukce a nikoli míra pochopení a porozumění.

Tomuto schématu pak také odpovídá i míra zapojení a úroveň využití digitálních technologií, tzn., že se jedná o zapojení nesystematické i nesystémové často nekorespondující s celkovým konceptem vyučovacího procesu.

Moderní pojetí

Moderní pojetí, v současné době žádoucí a potřebné, koresponduje s principy konstruktivistického modelu, zážitkové a činnostní pedagogiky, tzn.:

1. a) vychází ze životních zkušeností žáků a na nich staví koncepci výuky;
2. b) je zaměřeno na vedení žáků k prožívání vlastního procesu poznávání při respektování míry jejich zkušeností a především jejich osobnostních dispozic;
3. c) je cíleno na rozvoj a upevňování klíčových i oborových kompetencí žáků;
4. d) učitel není dominantní ve výuce svým vystupováním, vlastními aktivitami, ale jeho dominance naopak spočívá v roli organizátora a průvodce poznávacím procesem, který žáky motivuje k vzájemné komunikaci, spolupráci, hledání řešení, argumentaci i prezentaci, apod.

Toto pojetí výuky předpokládá nejen kvalitní technické ovládání digitálních technologií, ale současně metodické a didaktické parametry vyučovacího procesu, což je jeho klíčovou součástí. Proto také umožňuje široké spektrum smysluplného a efektivního zapojení různých prostředků digitálních technologií (IA tabule, tablety, chytré telefony,…).

Příprava učitele na výuku

Rozhodne-li se učitel pro moderní pojetí výuky, znamená to, že je přijme za své. Pak jeho příprava je nedůležitější a současně nejnáročnější složkou jeho pedagogické práce, protože souběžně připravuje nejen obsah vyučovací hodiny, ale i její technologický průběh.

V rámci přípravy musí respektovat řadu principů jako např.:

1. a)uvědomovat si, že žáci mají řadu životních zkušeností a na nich stavět koncepci vyučování;
2. b)musí si být vědom cílů vyučování (nejen oborových, ale i výchovných – klíčové kompetence) a být o nich přesvědčen;
3. c)znát různé výukové strategie (umět je prakticky používat, a to i v jejich kombinacích) a vztahovat je k cíli vyučování, tématu a obsahu učiva;
4. d)v návaznosti na předchozí volit zařazení/zařazování prostředků ICT do výuky, a to funkčně a smysluplně a především důslednou provázanosti s technologickým postupem vyučovací hodiny.
5. e)celý průběh vyučovací hodiny koncipovat důsledně motivačně ve vztahu k žákům tak, aby jim umožňoval:
   • vlastní prožívání poznávacího procesu v míře a kvalitě odpovídající jejich osobnostním dispozicím (intelektuální autonomie),
   • komunikaci a spolupráci,
   • participaci při řešení problémů,
   • prezentaci výsledků a argumentaci – diskusi
6. f)koncipovat přípravu průběhu výuky s vědomím své role jako organizátora a průvodce a nikoli nositele moudra.

Na výše uvedené principy úzce navazuje i volba jednoho nebo více typů prostředků ICT k smysluplnému, funkčnímu a efektivnímu začlenění do jednotlivých fází vyučovacího procesu, a to v modelu:

1. CO který prostředek/které prostředky,
2. PROč čeho chci dosáhnout, naplnění cíle vyučování,
3. Kdy do které fáze procesu,
4. Jak na co navazuje, co rozvíjí, co předznamenává a co bude následovat.

Volby a využití prostředků ICT se řídí cílem a plánem výuky, aktuálním záměrem a vlastním průběhem procesu.

1. a) tablety mohou fungovat
   • jako prostředek pro rychlé uspořádání žáků do dvojic nebo skupin
   • pro řešení problémových zadání zacílených na jednotlivce, dvojice či skupiny
   • pro prezentaci a argumentaci řešení
   • pro učitele ke sledování a ověřování průběhu žákovských řešení při práci individuální, ve dvojicích či skupinách
   • k zápisu řešení úloh, pravopisných cvičení a poznámek pro další práci
   • k vyhledávání informací z internetu, vyhodnocování a využívání
   • k hlasování, …
2. b) interaktivní tabule se dá využívat
   • pro demonstraci a zadávání typových nebo gradovaných úloh
   • pro prezentaci, diskusi, argumentaci skupinovou nebo hromadnou
   • pro upevňování a procvičování učiva
   • k vyhledávání informací z internetu, vyhodnocování a využívání (obrázky, popisy, videa)
   • pro práci s výukovými programy

Digitální technologie přispívají svými možnostmi k zefektivnění vyučovacího procesu i k jeho zpestření. Jejich prostřednictvím lze i účelně a smysluplně měnit dynamiku výuky, posilovat její individualizaci, cíleně podporovat vnitřní motivaci žáků, zvyšovat míru jejich pozornosti a aktivní činnosti.
Předností prostředků ICT je i propojování a prolínání především matematické a čtenářské gramotnosti v jedné vyučovací jednotce.